JSOU SPALOVNY ODPADŮ ŘEŠENÍM

Přímé spalování

Výhodou spalování oproti skládkování je snížení emisí skládkových plynů, které unikají i ze zabezpečených skládek. Především se jedná o metan vznikající rozkladem biologicky rozložitelného odpadu, který není jenom velmi potentním skleníkovým plynem (cca 20x silnější než CO2) ale patří také mezi silné narušitele ozónové vrstvy.

Přímé (tzn. bez jakéhokoliv předchozího zpracování) spalování směsného komunálního odpadu je často uváděno jako nejrychlejší cesta, jak naplnit závazné cíle v oblasti omezení skládkování. Některá profesní a lobbistická uskupení jako např. Teplárenské sdružení ČR prosazují rozšíření spalování SKO jako alternativu prolomení

těžebních limitů na hnědé uhlí. Naopak Česká asociace odpadového hospodářství a četná ekologická uskupení upřednostňují recyklaci a zpracování odpadů před jejím spalováním.

V současné době fungují na území Česka 4 spalovny komunálního odpadu: v Praze (maximální kapacita 330 tis. tun odpadu), Brně (248 tis. tun), Liberci (96 tis. tun) a od roku 2016 i v Chotíkově s maximální roční kapacitou 65 tisíc tun. V projektové přípravě jsou další spalovny komunálního odpadu – Komořany (Ústecký kraj – 150 tis.), Cheb (25 tis. tun) a další spalovny jsou ve fázi úvah – Mělník (400 tis. tun), Litvínov (180 tis. tun), Ostrava a Opatovice u Pardubic. Krom výše uvedených fungujících spaloven komunálního odpadu jsou na území ČR ještě dvě desítky zařízení pro tepelné zpracování průmyslového a zdravotnického odpadu.

Zařízení pro tepelné zpracování tepelného odpadu

Zdroj: Český hydrometeorologický ústav, ČIŽP

Slabinami spaloven jsou:

•   Vysoké investiční náklady. Jak je již uvedeno výše, odpad jako palivo je velice různorodý a na to musí býtcelá technologie připravena. Jde především o stabilní výkon a dodržování emisních limitů, které jsou pro spalovny obzvláště přísné. Všechna tato opatření technologii velice prodražují. Výsledkem jsou ale spaliny, které jsou na obsahy nebezpečných látek i dalších sledovaných emisí daleko čistší než emise ze zdrojů spalujících uhlí
•   Velice komplikovaný povolovací proces – rozsáhlá EIA, odpor ekologických hnutí a často i obyvatelstva Jako další nevýhody přímého spalování SKO lze uvést následující:

•   Značná část energie spalování je spotřebovaná na vypařování vody obsažené v SKO a je tak ztracená;
•   Oxidací se ztrácí i část kovů – část černých kovů a skoro celý obsah lehkých barevných kovů, např. hliníku.Těžké kovy po oxidaci kontaminují nespalitelný zbytek (popel);
•   Spalováním obsahu „černých popelnic“ nikdy nesplníme evropské cíle v recyklaci;
•   S růstem podílu tříděného odpadu klesá jak množství SKO tak jeho výhřevnost.I přesto, že moderní spalovny splňují veškeré emisní limity, bývá zpravidla odpor místního obyvatelstva vůči projektům výstavby nových ZEVO velmi značný. Odpůrci často poukazují na nepříjemné ovzduší v okolí spalovny, i když moderní systémy již dokáží odstranit i tento jev (vstupní bunkr je uzavřený a v trvalém podtlaku, odváděný vzduch je zaváděn do spalovacího procesu).Z hlediska dlouhodobého je dalším silným argumentem proti spalovnám to, že jde v zásadě o teplárnu, tzn., že hlavním produktem není elektřina příp. použitelné materiály ale teplo, navíc ve vysoce koncentrované podobě. Dnešním (a zesilujícím) trendem je však pokles spotřeby tepla a decentralizace teplárenství. Nenachází-li se tedy v okolí spalovny velké město příp. velký průmyslový odběratel teplé vody (nebo páry), bude prodej vyrobeného tepla velice problematický.